Kutná Hora

9.7.06

Čtrnáctá neděle v mezidobí

Petr Turecký

První čtení

Iz 30, 15-18

Druhé čtení

1P 3,18 - 4,6

Kázání

Milí bratři a sestry. Dnešní oddíl byl napsán, aby nás posílil. Přináší radostnou zvěst o Ježíšovi, který vyhlásil vítězství. Nejen živým, ale i mrtvým.

Vyhlásil vítězství duchům. Jak chápat tyto duchy? Jak je asi chápali v Ježíšově době? To se asi nedozvíme. Byly to zástupci mocností, které chtějí hatit Boží dílo. Byli tu už dávno, byli tu za dob Noemových, duchové lidí, kteří odporovali Božímu záměru, aby se lidi k sobě chovali slušně. Aby nečinili ostatním zlo. Nejsou to jen duše zemřelých, o kterých se zde mluví. Jsou to také ony zvrhlé mocnosti, o kterých jen tušíme – v různých dobách je různě pojmenováváme. Jiří Mrázek, učitel na ETF poznamenal, že jednou z takových moderních současných mocností je „neviditelná ruka trhu“. Dáváme jim různá jména.

Jsou to různé tlaky, které nás táhnou pryč od Božího díla. Od naděje. Jsou to různé tlaky, které nám nutí představu, že náš život nemá smysl, že stejně všechno špatně skončí, jinými slovy, že žijeme jen pod vládou toho zlého.

Apoštolové a jejich následovníci přesto věří, že tyto mocnosti, které v běžném životě nad námi jakoby vítězí, tito různí zlí duchové, jejichž je naše země asi (podle chování lidí – i těch dávno zemřelých) pravděpodobně plná, slyšeli přímo od Ježíše, že zvítězil, že Bůh jej přijal k sobě, že on je posledním soudcem a ne zlo.

Nejen, že můžeme na tyto zlé moci světa pohlížet beze strachu, ale také bez nenávisti. Ježíšovo vítězství nás může plnit pochopením a soucitem (když se s jejich působením setkáváme). Dává nám skutečnou výzbroj proti všem různým neřádům, které nás obklopují, ale které jsou také částečně v nás. Nežijeme totiž v ráji. Ale paprsek ráje, oživující paprsek Ježíšova Božího království na nás začal dopadat, když JK vyhrál svůj zápas a předal tuto úžasnou novinu i nám. I v nás teď může klíčit myšlenka na Boží vítězství přes všechny protivenství, kterými procházíme, která jsou v nás samotných. Toto vyhlášení, toto oznámení apoštola o vyhlášení Ježíšova vítězství nám dává sílu v něj také věřit a učit se jej aplikovat v našem osobním životě.

Podobně je to se křtem. Křest znázorňuje to, že Bůh nám skrze JK odpustil, že můžeme beze strachu k němu vzhlížet jako svému dobrému Otci. Křest je Boží znamení na nás, které nás posiluje v dalším životě. Tak i tato slova o Ježíšově vyhlášení vítězství nás posilují.

Křest vodou nám také připomene Boží záchranu osmi lidí – totiž Noeho a jeho rodiny. Běžný závěr (totiž že voda je ničící živel pomsty), který si asi uděláme při četbě příběhu o potopě, můžeme taky (díky dnešnímu oddílu) obrátit: voda byla prostředkem spásy a ne zničení. Voda je mocný symbol oddělení – od světa podléhajícího zlým mocnostem na straně jedné – a nového života, nové naděje – pod Boží ochrannou rukou na straně druhé.

Oddělení od světa starého člověka.

Mluví se tu totiž také k lidem, kteří před přijetím této zvěsti žili špatným životem. Nebyli to svatí lidé víry hned od narození, ale prošli si určitě spoustou různých zkoušek, pokušení. Určitě poznali i odvrácenou stránku svobody, kterou od Boha máme.

Není ani snad špatné to, co činili – i když se tu mluví o pitkách, hodech, hanebném modlářství apod. (dovedu si představit, že by tu mohly být vyjmenovány zcela „nevinné“ lidské činnosti dnešní doby- práce na počítači, ale i práce na zahradě, sbírání peněz pro sebe, nebo i své blízké apod.) Všechny ty věci samy o sobě ještě nemusí být špatné. (Když slavíme svatbu, nebo narozeniny, když se sejdou přátelé, kteří se dlouho neviděli – to najednou hody a víno dostávají svůj význam.

Nebo když se naši blízcí dostanou do nesnází a my se snažíme jim přispět, obdarovat je)

Špatné jsou všechny tyto činnosti ve chvíli, když se jim člověk oddává jako své poslední záchraně. Když člověk ztratí naději. Když už mu nezbude nic jiného, než pít, propíjet se přes zvláštní pocit smutku usazený v hloubi své duše. Když sedí u počítače, protože neví, co by vlastně jiného dělal, když zabíjí čas. Když pracuje na zahradě od rána do večera, a přestává vidět svět kolem sebe. Když sbírá peníze a majetek pro své blízké a přemýšlení o tom mu naplňuje celou mysl. Nebo když to všechno dělá, aby se cítil mocný. Aby byl v očích druhých vysoce ctěn.

Jsou různé věci, které nám přes den naplňují mysl.

Když bychom si ty věci dali vedle sebe, na hromadu, najednou by se třeba mohlo ukázat, že člověk je po celý svůj běžný život jen ve víru těch svých vášní. Jinými slovy: oddávání se pocitu beznaděje. Anebo pocitu – jak zvýšit svou moc nebo prestiž.

Myslím, že lidských vášní je nekonečně mnoho. Existuje mnoho příběhů o nenasytnosti lidského oka. (V jednom se vypráví, že na vahách bylo umístěno lidské oko a byl vyzván jakýsi člověk, aby dal něco na druhou misku vah, co by to oko vyvážilo, co by bylo těžší. Nic nebylo těžší, než lidské oko. A pak přišel k jeden rabín a oko přikryl. Rázem vážilo oněch svých pár deka)

JK nabízí cestu ven z tohoto bludného kruhu. Ne jednorázovou i když by si někdo mohl myslet, že už nemusí nic dělat – ano sice jednorázově vyhlásil své vítězství – ale pro nás to ještě neznamená, že my jako mávnutím kouzelného proutku budeme těchto vášní zbaveni. Své vítězství vyhlásil jednou pro vždy oněm mocnostem.

Pro nás to znamená, že o tomto úžasném činu víme a můžeme tomuto vítězství uvěřit a z té víry získávat sílu. Získat sílu odevzdat všechny ty naše pochybnosti Bohu. Získat sílu odevzdávat se Bohu. To je naše výhoda. Máme zbraň víry. Díky Bohu máme zbraň víry.

Ti, kteří nemají naději jako my, to na nás samozřejmě poznají. Podvědomě. (1 Petrův 4:4  Když se již spolu s nimi nevrháte do téhož proudu prostopášnosti, dráždí je to a urážejí vás.)

S tímto odmítáním se můžeme setkat v běžném životě, v rodině, v práci, mezi lidmi, které potkáváme. Ale už tato skutečnost je naší aktivitou ve světě. Je to tiché svědectví, že lze žít i jinak, lze žít s opravdovou nadějí uvnitř.

Pro žalmistu byla tato naděje vyjádřená jednoznačnými slovy – například, jak jsme dnes slyšeli ve vstupním biblickém verši: "Zasedni po mé pravici, já ti položím tvé nepřátele za podnoží k nohám." Ze 110tého Žalmu. V tomto verši je také vyjádřena ta úžasná naděje, že pokud budeme chodit neustále s Hospodinem, všechny ty různé zlé mocnosti nám padnou k nohám. Tato myšlenka se také objevuje v 21 verši dnešního oddílu (v kral: 21  K čemužto připodobněn jsa nyní křest, i nás spaseny činí, ne to tělesné špíny smytí, ale dobrého svědomí u Boha dotázání, skrze vzkříšení Ježíše Krista.) To dotazování připomene vlastní hlasité zřeknutí se křtěného člověka oněch mocností a slib následování JK. Tak se to dělo v ranné církvi, tak si to můžeme připomínat i dnes, když nás zachvátí pocit beznaděje nebo zoufalství. Křest není smytí tělesné špíny, ale dobré svědomí, dobrá vůle, vyznání, že chceme patřit Bohu. To je aktivní naděje. Není to skrývání se od světa do sebe.

V této naději pak pomáháme svět uzdravovat.

Člověk, který uvěřil v hlubokou naději Ježíšovy osvobozující zvěsti, je ve světě vidět. A to – i když je tichý, pokorný. Naše naděje je nakonec nadějí a posilou i pro ostatní.

Někdo by si mohl říct, že to zase až tak moc vidět není. V naší společnosti přehlížíme právě ty jemné tiché věci, které určují náš život. Kolikrát stačí jediný úsměv v pravý čas, nebo slovo naděje. Tyto věci působí pomalu a potichu. Možná příliš potichu, možná příliš pomalu. Možná Ježíšovo vyhlášení vítězství bylo pro někoho příliš tiché, příliš dávno, dnes příliš zapomenuté, nepochopené.

Víra může ale dát sílu uvidět všechno to váhání v jiném světle. V biblických příbězích se skutečnost jakoby vylupuje ze dna až po mnoha letech, generacích. Co bylo na počátku malé, neviditelné, stalo se později jasným a velikým. Tak je to i v našich životech. Na počátku mohlo být malé semínko, ale když mu dáme naději vyroste z něj krásný strom. Ten může nést plody i pro ostatní. To, že lidí dobré vůle je možná ve srovnání s celkem malinko ať nás neděsí. Zachráněných z potopy bylo jen osm. Biblické svědectví naděje svědčí právě o tom, že ty důležité věci se dějí v malém měřítku a jakoby neviditelně.

Ježíš je na pravicí Boží, všechny vlády a mocnosti jsou mu podřízeny!

Pane, tvoje naděje je pro mnohé tajemství / tajemství, které se nám odhaluje v Duchu / prosíme za tvého Ducha, ať nás posiluje ve víře / v naději, že má smysl věřit tvému slovu, / že všechny zlé mocnosti, které nás obklopují, / nebudou mít poslední slovo, / ať se veškerá naše naděje upne k Tobě

skrze JK Amen